Září 2010

Druhá kapitola Ženy v pozoru ve výrobě

30. září 2010 v 14:46 | Sabča |  Ostatní
Ahoj, jen píšu abych oznámila, že jsem už napsala druhou kapitolu k Ženě v pozoru (odteď ŽVP, nebaví mě to furt psát:-)) . Mám ale pocit, že to pořád není ,,ta jemná kakaová" :D, takže pořád předělávám a přidávám odstavce.
Hodím ji sem cca zítra, MOŽNÁ dneska.
Sabča

První SB tohoto blogu

29. září 2010 v 19:52 | Sabča |  Ostatní
http://krakinshikazu.blog.cz/ . To je moje historicky první SB na tomto blogu.
Moc děkuju za spřátelení :-)

Žena v pozoru - 1. kapitola

28. září 2010 v 13:02 | Sabča |  Povídky - moje tvorba
,,Jen mrtví viděli konec války; jen mrtví vědí co to znamená žít."
Platón


Tehdy se psal rok 1963. Stála jsem v pozoru, zasalutovala a do očí se mi nahrnuly slzy štěstí při slovech děkana : ,,Kateřino Semečková, jste oficiálně jmenována vojandou." Slavnostně jsem přísahala čest své práci a plna pocitu štěstí jsem vykročila k mé vojenské kariéře.
Možná vám přijde moje práce odstrašující, vojsko a žena, jak neobvyklé! Ale já tuto práci milovala. Můj otec byl voják, dědeček major, pradědeček desátník a tak bych mohla pokračovat v celém našem rodě. A jelikož se našim narodily jen dvě dívky - já a moje sestra, cítila jsem se pro tuto práci předurčena zrovna já.
Jako malá jsem místo panenek milovala letadla, když jsem byla naivní puberťačka, milovala jsem adrenalin, a když jsem se stala dospělou, milovala jsem pocit, že mohu zachránit lidem životy, bojovat za vlast. Bohužel jsem nedokázala zachránit životy mužů z roty.

Bylo o rok více, tedy 1964. Naše osmdesátičlenná rota byla poslána jako pomoc vojenským jednotkám na válku do Vietnamu. Tehdy přišlo o život 30 mužů z našeho oddílu. Když jsem vstala v kostele na jejich pohřbu, když farář odříkával modlitbu, nahrnuly se mi do očí slzy jako tenkrát při promoci. Teď to ale nebyly slzy štěstí. Teď to byly slzy smutku. Smutek a hořkost, to bylo to jediné, co jsem cítila.
,,Neplač, Katko. Je to smutné, ale zemřeli jako hrdinové. Bylo jejich snem bojovat za vlast, i za cenu, že padnou." uklidňoval mě můj kamarád Jan, kterého jsem znala už ze školy.
,,Patří to k mé práci, ustojím to." řekla jsem Janovi.
Opakovala jsem přesně to, co nám vtloukali do hlav na vojenské škole. Když jsem ji studovala, myslela jsem si, že nás na všechna zla připraví. Teď jsem jen kroutila hlavou na tím, jak jsem byla naivní. Na žádné škole vás nepřipraví na hrůzy války. Na žádné škole vás nepřipraví na smrt člověka, kterému jste ráno pořáli dobrý den a druhý den se skláníte nad jeho rakví.

Ještě ve stejný měsíc mě navštívila má sestra. Už jsem byla se vším srovnaná, na vše připravená. Nebo jsem si to alespoň myslela.
Zrovna jsem se podívala z okna a v tom jsem ji uviděla stát u brány kasáren. Neváhala jsem a pustila ji do svého pokoje. Chvíli jsem si radostně povídaly, probraly vše nové, ale uvnitř jsem cítila, že přišla kvůli něčemu jinému. A taky, že jsem měla pravdu.
,,Kateřino" podívala se mi vážně do očí, ,,nemusíš tohle dělat."
,,Nezačínej s tím, Hanko. Prosím, teď ne."
,,Nevyhýbej se tomuto tématu. Nikdy se o tom nechceš bavit."
,,Protože mě baví pracovat ve vojenství. Bojuju za vlast..."
,,Nezapomínej na to, jak tě sebrala ta nešťastná smrt třiceti vojáků."
Udělalo se mi rudo před očima. Chvíli jsem nedýchala. Pak jsem se na ni rozkřičela.
,,Takže tě matka poslala, abys mi to rozmluvila?! Zase?! Víš co, řek..."
,,Katko, ale já..."
,,Mlč! Mám tě plné zuby! Mám plné zuby matky! Mám plné zuby otce! Nepleťte se mi do života! Myslíš si, že jako žena mám stát celý život u plotny? Nechci skončit jako ty! Nechci skončit jako nula!
,,Katko, uvědomuješ si, co říkáš?"
,,Ano! Vypadni! Nehchi tě nikdy vidět!"
,,Věř mi, že po tomto výstupu mě už nikdy neuvidíš! Stejně tak ani matku nebo otce!"
Práskla dveřmi a byla pryč. Tímto výstupem jsem ale udělala osudovou chybu. Poštvala jsem tím proti sobě celou rodinu. Obrátila jsem proti sobě mou maminku, křehkou, starostlivou bytost, která se o mne celý život starala. Svého tatínka, který mě ve všem vždy podporoval, který se mě pokaždé zastal. Poštvala jsem proti sobě svou sestru, která mi zároveň byla nejlepší kamarádkou.
Rodina už o mě nechtěla slyšet.
Nikdy jsem toho nepřestala litovat.

(c)Sabča

První článek

27. září 2010 v 11:01 | Sabča |  Ostatní
Ahoj, vítejte na mém blogu. Je především o mých povídkách. Nejdřív pár věcí, které by vás mohly zajímat: Všechny články, pokud neuvedu jinak, mají mé autorství. Proto zakazuju jakékoliv kopírování článků bez mého povolení! Jinak to nahlásím adminovi. Dál komentáře: byla bych ráda, abvyste se vyjadřovali k mým povídkám, ale upozorňuju vás, že záporné ohodnocení nesnáším dobře :-), jinak nějaké vulgarismy samozřejmě mažu! Teďka už nebudu nadávat :-). Pokud tady budu mít nějakou dlouhou neaktualizaci, tak se omlouvám, ale kvůli škole - to znáte - nebudu mít tolik času. Budu se snažit přidávat aspoň dva, tři články do týdne. Taky ještě nemám hotový layout, takže se nelekejte, dám to do pořádku. Díky, Sabča